Barbora Bálková – BABIČKY / GRANDMAS (30/4 – 9/6/13)

Barbora Bálková – BABIČKY / GRANDMAS (30/4 – 9/6/13)

GALERIE FOTOGRAFIC 
výstava / exhibition: 
30/4 – 9/6/2013
vernisáž / opening: út 30/4 19.00

„Babičky pro mne byly dlouhý čas jen mlhavou vzpomínkou z dětství. Obě ženy jsem znala jako schéma, které se v rodinách traduje o člověku, který již nežije. Pro mne je to schéma doslova rámec, bedna, jeviště. Libuše zemřela, když mi byl rok, Jiřina, v mých osmi, byla už ale dávno psychicky nemocná, takže se mnou nikdy nemluvila. Jejich věci však tvoří část prostředí našeho domova. Skrze tyto věci jsem začala babičky hledat – proč například má měděné srdíčko vytepaný nápis Svatobořice? Kde se u nás vzala ta neobvyklá a ručně šitá panenka? Proč Jiřina píše tří stránkový dopis, kde stojí pouze, že potřebuje svetr a punčocháče? Tak moje myšlenky směřovaly do Svatobořic u Kyjova, kde Libuše byla ve svých 16 letech vězněna kvůli svému otci, vysokému důstojníkovi české vojenské jednotky v Anglii. Nebo do psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde byla Jiřina čas od času hospitalizována.. Když jsem nemohla být se svými babičkami, nahradila jsem si to alespoň imaginárním setkáním ve fotografii. Snažila jsem se vcítit do jednotlivých životních etap, jak jsem se o nich dočetla v jejich curriculech. Ve fotografiích jsem použila jejich vlastní  předměty.“

Barbora Bálková (1978, AVU Praha, ateliér Veroniky Bromové) formou stylizovaných autoportrétů zachycuje autentické rodinné osudy a tak symbolicky reflektuje obecnější historické události 20. století.  Vystaveno je 10 velkoformátových barevných fotografií a jedna překvapivá instalace. www.barborabalkova.cz

 

 

“For a long time my grandmas have only been just a hazy memory from my childhood. I used to know both women only as some sort of a story that is usually perpetuated in families about people who are no more. Libuse died when I was only one-year-old; Jirina in my age of six, but then she had been a long time mentally ill so she never talked to me. Pieces of their lives form an environment in which I live though. Through these things I have begun looking for my grandmas. For instance, why is there a “Svatoborice” inscription on a small copper heart? And where that peculiar and hand-made doll came from? Why Jirina wrote a three-page letter asking a jumper and stockings? So my thoughts went to Svatoborice by Kyjov, where Libuse was imprisoned at her age of 16 because of her father, high general on the Western Front.  Or to psychiatric clinic in Prague where Jirina was put from time to time. As I could not be with my grandmas, at least I replaced it by an imaginary encounter with them in the photography. I strived to empathize with them in the crucial situations of their lives in the way I read about them. These are not stylized self-portraits, nor the portraits of my grandmothers. These are impressions loosely filtered and interpreted by me. In the photographs I used their authentic belongings.”


Barbora Bálková (1978, AVU Prague, Veronika Bromova’s New Media) captures through series of  set-up self-portraits authentic family stories reflecting more general historical facts of the 20th century in a very symbolic way. Ten large format colour photographs and one very unexpected installation. www.barborabalkova.cz

Artist(s): Medium: , Site: http://www.barborabalkova.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

3 + 1 =